napsali o nás
Kde by se dalo ještě v rozpočtu škrtat, řeší nová vláda. Ta si dala za cíl ušetřit 80 miliard korun. Byť mají úspory najít všechna ministerstva, podle odborníků by minimálně do školství mělo jít naopak peněz ještě více. Data totiž ukazují, že právě investice do vzdělávání se státu v budoucnosti výrazně vrátí. Zatímco člověk, který dokončí střední školu, odvede za svůj život státu na daních a podobně v průměru necelé čtyři miliony korun, lidé, kteří mají jen základní vzdělání, přispějí v průměru necelou třetinu. (…)
(…) „Šla jsem sem sama od sebe, protože jsem právě něco zapomněla z té angličtiny, tak abych se to naučila zase,“ říká jedna z dívek. „Mě vybrala paní učitelka a já s tím i souhlasila, protože to potřebuju a ne uplně všechno vím,“ dodává její spolužačka.
Jak se doučování osvědčilo a jestli skutečně pomohlo zmírnit rozdíly ve znalostech mezi dětmi teď vyhodnotí odborníci na vzdělávání. Na základní škole T.G. Masaryka v pražské Ruzyni využilo možnost doučování zhruba 100 žáků ze 400.
„Máme tady pár dětí, které najednou úplně rozkvetly, protože chodí na to doučování, jsou motivovány, jsou chváleny a taky ten učitel najednou zjistil úplně jiný pohled na to dítě. A říká si: Aha tak při výuce si dej pozor, protože to dítě tohle třeba nezvládá písemně, ale ústně to umí úplně bezvadně. Takže učitelé i líp poznali ty děti, které mají problémy s učením,“ říká ředitelka Dana Hudečková. (…)
(…) Národní pedagogický institut, což je organizace řízená ministerstvem školství, má podchytit ředitele či výzkumníky, kteří mají zkušenosti s narovnáváním znevýhodněného prostředí, a předat jejich dobrou praxi dalším.
Často přitom stačí málo. Například zapojit rodiče do života školy pořádáním ranních klubů, pořídit autobus, který by děti do školy svážel, nebo napsat rodičům žáka s vysokou absencí, jaké jsou průměrné absence na škole. (…)
(…) Ten, kdo se během pandemie zhoršil ve školních výsledcích, má nyní šanci to napravit. Ministerstvo školství podává pomocnou ruku v podobě Národního plánu doučování. (…) "Moc se mi nechtělo," říká desetiletý Patrik, "ale přihlásil jsem se kvůli mamce, která chtěla, abych sem chodil," vysvětluje svoji účast v doučovacím kroužku z českého jazyka v jedné pražské základní škole. Kvůli jeho pocitu studu mu musím slíbit naprostou anonymitu, stejně jako ostatním dětem v tomto kroužku, protože "doučování je pro pětkaře a to já nejsem". Další dvojice dívek vyjádří s touto nabídkou svou spokojenost. "Čeština mě baví a naše paní učitelka má dobré nápady. Přišly jsme sem, i když máme dobré známky," říká jedna z nich. (…)
(…) Důvěru v přínos doučování má i Košatková [pozn.: Markéta Košatková, garantka předmětu z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity]. „Vidím v tom mechanismus potírání sociálních nerovností a nespravedlnosti ve vzdělávání. Je ale třeba přistoupit k tomu s mírou, lidskostí a systémově. Nestačí jen navyšovat počty hodin doučování a lidí, kteří to budou dělat. Jde i o to, co by se ve škole mělo odehrávat a jak tam zařadit i jiné věci než tvrdé znalosti,“ říká.
Upozorňuje také, že proměna náplně výuky souvisí i se systémem hodnocení ve školách a prací s chybou. „Jsme zvyklí označovat toho, kdo selhává, a říkat, že si za to může sám. Je těžké vidět strukturální nerovnosti,“ popisuje zkušenosti ze studentských praxí. Doučování proto vnímá jako nástroj proměny hodnotového postoje budoucích učitelů. „Toho, jak se učitel dívá na žáka, jak jedná s rodiči, jak nastavuje systém spravedlnosti ve třídě a celý vzdělávací proces,“ popisuje. (…)
(…) Ztracené učivo jde „dohnat“ a ministerstvo školství za tím účelem správně připravilo Národní plán doučování cílící na děti s primárně vyššími absencemi a horším prospěchem. Podle našich výsledků by další prostředky měly cílit přímo na školy s nejnižším socioekonomickým statusem a horšími výsledky. (…)
